Převoz Kaskády a její aklimatizace
Po obvolání všech lidí od kterých si vozík normálně půjčujeme a všech pražských půjčoven, kdy nikdo neměl vozík k půjčení se úplnou náhodou podařilo dohnat vozík přes moji kamarádku Lenku od pana Frencla z Holubic. Vtipné je, že vozík inhed potom co jsme ho vrátili v 21:00, jel na další pouť. Takže nevím co se dělo tak zajímavého dne 17.10., ale muselo toho být opravdu hodně :-) - tohle se nám ještě nestalo a doufám že ani nestane!
Kaskáda nastoupila do vozíku jako profík. Pomohly zvednuté lonže podél nástupní rampy - nemusejí se jí ani dotýkat, stačí, že tam jsou a kobyla do vozíku vejde bez zaváhání. Nástup trval všeho všudy asi 3 minuty - 1 minutu zapnutí lonží, druhou nástup do vozíku a třetí potom sundání lonží a zandání dělítka a zvednutí rampy.
Celou cestu byla jako panenka, ani se při jízdě nezapotila, přišlo mi jako by věděla, že jede domů a tak byla v pohodě (což je samo blbost :-)). Výstup z vozíku bez problémů a aklimatizace v boxe také. Sežrala všechno na co přišla a tvářila se, že by si dala nášup. Žádné stresy, což mě dost překvapilo. Prostě ať si říká kdo chce co chce, ale koně mají fantastickou pamět a Kaskule si to "doma" pamatovala i celých 8 měsíců co byla pryč.
Druhý den jsem je už kolektivně vypustila dohromady do výběhu. Zde se ukázalo, že ač si Angí hraje na šéfovou (dost nám buzerovala Luganku), tak s příchodem Kaskule o tento post rychle přišla - do 2 dnů. Pidi stádečko se rozdělilo na 2 tábory. Tutina se schovává za Angi - která zdrhá jen Kaskádu vidí a Tunta tím pádem s ní. A na Luganku, kterou si Kaskáda hlídá a opečovává a odhání od ní obě kobyly...
Doufam, že se ještě trochu porovnají a Kaskáda přestane Tutinu s Angi buzerovat..., je mi jich líto.